Rozšíření EU: DEAD OR ALIVE?

Je proces rozšiřování Evropské unie v současné době finanční a ekonomické krize aktuální? A jaké jsou názory na budoucí šance vstupu do eurozóny dalších kandidátských zemí?  To bylo téma panelové diskuse, které uspořádalo dne 9. října 2012 družstvo FONTES RERUM, Evropské hnutí v České republice a Fridrich Ebert Stiftung v Praze Na panelové diskusi vystoupil Vladimír Špidla, bývalý komisař EU a předseda vlády ČR. Dále ekonom Petr Zahradník, který je expertem na EU. Jako zahraniční host se na diskusi presentoval pan profesor Valeriu Capsizu z Kišiněva v Moldavsku. Panelovou diskusi moderoval předseda družstva FONTES RERUM Jan Mládek.Na položenou otázku zúčastnění vyjadřovali své názory, jak bude probíhat pravděpodobný vývoj v Evropské unii v budoucnu. Značné hospodářské problémy převážné většiny zemí Evropy vedou k analýze toho, zda pokračovat v rozšiřování členských zemí EU anebo se spíše soustředit na zastavení pokračování špatné ekonomické situace v jednotlivých zemích Evropy. Bylo konstatováno, že přes všechny současné problémy je rozšiřování eurozóny žádáno. Panelisté presentovali situaci jednotlivých zemí a nastínili základní problémy, které případné kandidátské země na vstup do EU přinášejí.Turecko. Tato země je kandidátem na vstup již od roku 1961 a spíše než fakt obavy z problémů rozdílnosti, plynoucí z toho, že země je muslimská, vzniká dnes obava ze současné mimořádně hospodářky silné pozice země, mající sílu Ruské federace. Na počátku minulého století přijala země opatření, která změnila její charakter a významně zmírnila kulturní rozdíly muslimské země a přiblížila ji evropskému charakteru. Současná technická, ekonomická, organizační kapacita země, silná pozice v NATO s druhou největší armádou zvyšuje ekonomické sebevědomí této země a tendenci Turecka k desintegraci z Evropy a akceptaci jiné struktury. EU s případným vstupem Turecka vzniká problém, že by zaujalo pozici druhé nejsilnější země po SRN. Dá se předpokládat, že Turecko do EU nevstoupí, pokud EU neprovede federalizaci a nepotlačí vliv jednotlivých států.Země západního Balkánu (tj. Srbsko, Albánie, Bosna, Hercegovina, Černá Hora) v současnosti vstupu těchto zemí brání problém složité integrace těchto zemí. Špatná zkušenost se vstupem Kypru ukazuje na řadu problémů existence nenávisti komunit uvnitř země, těžkosti při interetnickém dialogu pomocí sociálních partnerů (odbory), atd. – je to nedořešený problém. Černá Hora je v situaci vyjednávání a neexistují v současnosti vážnější zábrany vstupu této země. Mimořádně špatná situace je v Srbsku. Nelze stabilizovat Balkán bez řešení situace ke Kosovu. Srbsko samo usiluje o vstup do EU a lze konstatovat, že charakter její současné veřejné správy a politiky není pro vstup do eurozóny zátěží. Albánie je země, která je v současné době velmi daleko k přiblížení požadavkům EU na vstup. Moldavsko, Ukrajina a Rusko. Rusko nebude součástí EU vzhledem k vlastní ruské představě o své velikosti a svém osudu a proto nemá tendenci se sdružit. Pro Ukrajinu je to dlouhodobý problém. Situaci v Moldavsku presentoval na semináři přímo profesor Capsizu. Značná ekonomická zaostalost, problémy Podněstří, vztah k Rumunsku a značné vnitřní rozpory mezi skupinami obyvatelstva v Moldavsku vzdalují přijetí této země do EU. Otázkou zůstává, zda rozšiřovat EU za hranice Evropy. Dřívější snahy o asociační dohodu, podporovanou zejména Francií, ustupují, vzhledem k situaci v severní Africe, do pozadí.  Island: země je ekonomicky předurčena pro vstup. Do roku 2005 byla po Lucembursku druhá nejbohatší země. Po roce 2006 vinou pochybných finančních produktů, se země dostala do ekonomických problémů. Souhrnně bylo konstatováno, že status kandidátských zemí lze zařadit do tří kategorií: přistupující země je Chorvatsko (1. července 2013), jako kandidátské země lze označit Makedonii, Island, Černou Horu, Srbsko a případně vyjednávací Turecko. Potenciálně kandidátské země jsou Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo.