Uplynuly již dva roky od okamžiku, kdy jsme formálně vstoupili do Evropských společenství a tím i do Evropské unie. Jakkoli byl tento akt symbolicky velice významný, byl do značné míry jedním z řady kroků, jimiž se stáváme opět viditelně součástí demokratické Evropy v demokratickém světě, jejího hospodářského společenství, jejích institucí a jejího myšlenkového vývoje po umělém čtyřicetiletém odloučení. Tento proces začal ihned po pádu komunistické totality v roce 1989 a není ještě zcela dokonán, takže je otázka, do jaké míry je formální vstup do Evropské unie skutečně tak významný.
Ukazuje se, že je významnější, než jsme si mohli myslet. V nejviditelnější hospodářské oblasti, kde mnoho práce bylo připraveno před vstupem, signalizuje náš vstup výrazný vzestup tempa růstu naší ekonomiky; a byť zde jistě působila řada faktorů, je nesporné, že vstup měl na tento vzestup význačný vliv. Konečně skutečně nesporně doháníme naše v minulosti šťastnější spoluevropany. Vedle tempa růstu má zřejmě naše členství také vliv na postupnou regularizaci vztahů mezi ekonomickými subjekty, byť zde před námi ještě mnoho práce vidím.
Postupně se v Evropské unii zabydlujeme. Byť je i tento jev procesem, přeci jen naše účast na práci Evropské unie ve všech jejích institucích vede k tomu, že získáváme jiný druh zkušeností, než jsme měli doposud a stáváme se efektivnějšími v procesu spolupráce s ostatními členy (a chcete-li, i v tom přeháněném „hájení národních zájmů“). Připadá mi, že i plamenní kritikové Evropy se dnes vracejí z Bruselu sebevědomější a evropštější.
Spolu s ostatními novými členy Evropskou unii pozměňujeme. Vstoupili jsme všichni právě v době proměňujících se faktorů a změny jistot v Evropě i ve světě a učíme se účastnit se v řešení problémů, které před Evropskou unií stojí. Brzy se budeme se všemi spolučleny řešit základní otázky směřování Unie; zdá se, že se na to dobře připravujeme.
Některé věci nás zklamaly. Je smutné, že řada zemí, a mezi nimi dva naši sousedé, není schopna najít politickou sílu, aby postavila zachování principu volného pohybu pracovní síly nad malicherné, často nepodložené strachy. Doufám, že do budoucna pomůžeme při budování sebevědomí, které to do budoucna znemožní. Jde však z definice o věc přechodnou, takže ji brzy odvane vítr času. Důležitější je dotažení čtyř základních hospodářských svobod tam, kde ještě nejsou účinné. Snad tomu svým dílem přispíváme a přispějeme.
Na počátku našeho třetího roku v Evropské unii spolupracujme s ostatními členy na vytváření zdravého celku, který bude efektivním prvkem na rychle se měnícím světovém jevišti a ještě pevnějším pilířem svobody osobní i hospodářské. Čeká nás v Evropské unii hodně práce, hodně úspěchů a jistě i řada zklamání. Již dnes však je vidět neobyčejný přínos, které členství v Evropské unii, zprvu potenciální, teď skutečné, přineslo. Bez jejího příkladu a bez jejích požadavků bychom postupovali nejen my, ale i naši „noví“ sousedé daleko pomaleji. Pamatujme si tedy, jak důležité je tuto naději u dalších dnešních i potenciálních kandidátů nezklamat a další země do Unie, jakmile to bude možné, vítat.
Edvard Outrata, předseda Evropského hnutí v ČR, místopředseda Mezinárodního Evropského hnutí