Hospodářská krize odhalila strukturální nedostatky v uspořádání současné hospodářské a měnové unie (HMU). Zdokonalená a komplexní hospodářská a měnová unie je nezbytná pro hospodářský růst Evropy, pro stabilní a trvalou měnu euro a pro větší důvěru a zapojení evropských občanů, jinými slovy: pro budoucnost Evropské unie.
Politická unie
Současný přístup k HMU založený na pravidlech vede k problémům, pokud jde o jejich dodržování a prosazování. Měnová politika je navíc evropská, zatímco fiskální a hospodářská politika zůstává národní. Pro skutečnou evropskou správu ekonomických záležitostí a účinnou společnou evropskou hospodářskou politiku je nutná politická unie.
V této politické unii je evropská měnová politika doplněna společnou rozpočtovou a fiskální koordinací, konvergencí hospodářských politik, fiskální kapacitou pro proticyklické politiky a sociálním rozměrem. Zahrnuje posílené rozhodovací pravomoci, prosazování pravidel a solidaritu prostřednictvím sdílení rizik a dočasných fiskálních transferů. Taková politická unie musí obnovit účast veřejnosti a zapojit všechny zúčastněné strany do evropské integrace, aby byla zajištěna legitimita rozhodovacího a prováděcího procesu.
Evropská správa ekonomických záležitostí: Evropská komise
Lepší rozdělení zákonodárné a výkonné moci posílí evropskou správu ekonomických záležitostí. Zvýšení výkonných pravomocí Evropské komise, která bude působit jako hospodářská vláda eurozóny, spolu se zřízením funkce vysokého představitele pro eurozónu vytvoří základ pro účinnou a odpovědnou evropskou správu ekonomických záležitostí.
Vysoký představitel sloučí funkce místopředsedů Evropské komise pro hospodářské a měnové záležitosti a předsedy Euroskupiny a převezme roli ministra financí eurozóny jak uvnitř, tak při vnějším zastoupení, bude dohlížet na rozpočtové politiky členských států, koordinovat hospodářské a fiskální politiky a řešit krizové situace.
Evropská správa ekonomických záležitostí: Evropský parlament
Evropský parlament plní důležitou funkci spoluzákonodárce a podílí se na hospodářském dialogu. Ke zvýšení demokratické odpovědnosti hospodářské a měnové unie je nezbytné plně využívat komunitární metodu s jejími demokratickými kontrolními mechanismy.
Proto posílení Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu se zvláštními právy na informace a kontrolními pravomocemi, rozšířením postupu spolurozhodování o otázkách HMU zajistí zapojení Evropského parlamentu do rozhodování o HMU.
Vzhledem k tomu, že se většina členských států EU zavázala, že se nakonec připojí k euru, bude se kompletní Evropský parlament podílet na vývoji a monitorování hospodářských a fiskálních politik, jmenování a odvolávání vysokého představitele a demokratické kontrole mezivládních dohod a institucí zřízených v důsledku hospodářské krize. Národní parlamenty by se také měly více podílet na řešení otázek HMU, což jim umožní kontrolovat rozhodnutí jejich národních vlád.
Fiskální kapacita
Fiskální integrace vytvoří silnější hospodářskou a měnovou unii. Dodatečná fiskální kapacita HMU, která by byla čerpána z nových forem vlastních zdrojů, by mohla být využita k podpoře strukturálních reforem, zvýšení hospodářské konvergence a zmírnění asymetrických makroekonomických šoků. V tomto ohledu by měl mít Evropský parlament nad fiskální kapacitou kontrolní úlohu a měl by se podílet na provádění smluvních ujednání, zatímco fiskální kapacitu eurozóny bude řídit vysoký představitel eurozóny.
Tento „rozpočet eurozóny“ by mohl být financován evropskou daní z finančních transakcí, evropskou DPH, evropskou uhlíkovou daní, výnosy ze systému obchodování s emisemi, evropskou daní z příjmu právnických osob nebo jinými novými formami vlastních zdrojů, které nejsou přímo vázány na příspěvky členských států. Tyto vlastní zdroje by nakonec mohly nahradit příspěvky členských států do rozpočtu EU obecně.
Sdílení rizik: Eurobondy
Nedostatek sdílení rizik a věřitele poslední instance způsobil, že EU není schopna řešit systémové otřesy. Posílení role ECB jako věřitele poslední instance vzbudí na trzích důvěru, když některé části eurozóny ztratí konkurenceschopnost nebo jsou některá odvětví zasažena vnějšími asymetrickými šoky. Společné vydávání dluhopisů ve formě eurobondů by navíc mohlo zvýšit finanční a měnovou stabilitu tím, že by se snížila nákaza mezi suverénními státy a bankovním systémem.
Koncepce eurobondů by měla být založena na hledání rovnováhy mezi stabilizací a morálním hazardem, a to prosazováním rozpočtové kázně prostřednictvím lepší a společné správy ekonomických záležitostí, přičemž by měla být zajištěna komplementarita s dalšími politickými opatřeními, jako je bankovní unie.
Sdílení rizik: Evropský systém pojištění v nezaměstnanosti
Při neexistenci nástrojů pro sdílení rizik by se členské státy mohly zdráhat podpořit silnější správu a řízení HMU. Kromě fiskální kapacity a dočasných fiskálních transferů by mohl nezbytný automatický stabilizátor poskytnout evropský systém pojištění v nezaměstnanosti, který by zároveň do HMU vnesl sociální rozměr.
Evropský systém pojištění v nezaměstnanosti by fungoval jako stabilizační a solidární mechanismus. Takový systém by zmírňoval účinky asymetrických šoků, podporoval by úsilí jednotlivých států o řešení cyklické a strukturální nezaměstnanosti a mohl by být financován z fiskální kapacity eurozóny. Kromě toho posílí vazbu mezi EU a jejími občany, neboť občané budou mít přímý prospěch z rozpočtu EU.
Sociální unie
Rozhodnutí v oblasti hospodářské, měnové a fiskální politiky mají nevyhnutelně sociální dopad. Začlenění sociálního rozměru do celkové struktury řízení HMU zvýší konvergenci, zmírní negativní dopady sociální divergence a posílí spojení s občany.
Tato sociální unie zahrnuje závazná společná kritéria sociální konvergence, povinný systém minimální podpory, parametry pro minimální mzdy a minimální příjem a začlenění cílů sociální politiky do makroekonomického a rozpočtového dohledu. Ministři zaměstnanosti a sociálních věcí eurozóny se budou scházet k jednání o sociálních otázkách v podobném složení jako Euroskupina a sociální dialog bude probíhat i na úrovni eurozóny.
Sociální unie bude podporovat a řídit státy eurozóny na základě společných dohodnutých standardů, ale ponechá členským státům prostor pro rozhodování o jejich specifických sociálních politikách.