Veškeré vojenské akce a krizové řízení EU vyžadují plně integrovanou společnou zahraniční politiku, a to i z hlediska vojenských sil. Ta by se měla řídit PESCO a strategickým kompasem.
EU by měla dále prosazovat svou strategickou autonomii, které lze dosáhnout prostřednictvím společných zakázek.
EU musí formulovat společnou strategii, která zajistí soudržnost členských států ve vztahu k Rusku, a zároveň prosazovat věrohodnou perspektivu rozšíření, aby bylo možné strategicky čelit destruktivním vnějším vlivům v Evropě.
Plnohodnotná Evropská obranná unie, financovaná z víceletého finančního rámce, včetně evropských vlastních zdrojů, by měla mít integrované ozbrojené síly, na které by dohlížel Evropský parlament a Rada a které by byly schopny provádět mírové, humanitární a mírotvorné operace na celém světě.
V zájmu boje proti hybridním hrozbám musí být EU účinným a strategickým komunikátorem, který bude využívat soubor hybridních nástrojů strategického kompasu a rámec pro sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy.
EU by měla zvýšit své analytické a monitorovací kapacity v oblasti ruských dezinformačních kampaní a měla by podporovat a posilovat pluralitu médií, mediální gramotnost a přístup k faktickým informacím. EU musí nadále rozvíjet způsoby, jak budovat odolnost společnosti vůči dezinformacím a nepřátelským informačním aktivitám.
Válka a nutnost urychleně uvalit sankce na Rusko ukázaly, že EU musí reagovat rychleji a účinněji. O všech opatřeních v oblasti zahraničních věcí a bezpečnosti a obrany by měly spolurozhodovat Evropský parlament a Rada na základě hlasování kvalifikovanou většinou (QMV).
Pokud jde o strategické vztahy, EU musí posílit a upevnit transatlantické vztahy a musí být vnímána jako evropský pilíř NATO. Pokud jde o Čínu, musí EU vypracovat ucelenou strategii zaměřenou na konstruktivní a na pravidlech založenou spolupráci a koexistenci.
Úvodem
Bezpečnostní a obranné prostředí Evropy se od nevyprovokované invaze Ruska na Ukrajinu 24. února 2022 rychle mění. Návrat války na kontinent, stejně jako další významné geopolitické změny, změnil v Evropě pravidla hry, což vedlo k silným důsledkům pro naši ekonomiku, rozhodovací proces a politiku. Vyostřil potřebu užší spolupráce Unie v oblasti bezpečnosti a obrany. Je nezbytné posílit evropskou bezpečnostní a obrannou politiku prostřednictvím změn v rozhodovacích postupech a zahájením třetího konventu s cílem reformovat smlouvy EU. Síla Evropské unie (EU) spočívá v jednotě, solidaritě a odhodlání; EU však musí být schopna chránit své občany a přispívat k mezinárodnímu míru a bezpečnosti.
Kolektivní bezpečnost a obrana
Ruská invaze na Ukrajinu obnažila potřebu, aby EU vzala svou bezpečnostní a obrannou politiku do vlastních rukou: kolektivní obrana by měla pomoci zajistit mír na kontinentu a v sousedství a přispět k mírovému úsilí na celém světě. Jakékoli vojenské akce a krizové řízení EU vyžadují plně integrovanou společnou zahraniční politiku, a to i z hlediska vojenských sil. Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a strategický kompas jsou správnými kroky vpřed, ale rozhodovací postupy jsou někdy velmi pomalé.
Strategický kompas je hlavním politickým dokumentem EU pro rozvoj silnější bezpečnostní a obranné unie. Byl zveřejněn v březnu 2022 a jeho cílem by mělo být učinit z EU silnějšího a schopnějšího poskytovatele bezpečnosti a posílit strategickou autonomii Unie a její schopnost spolupracovat s partnery na ochraně svých hodnot a zájmů. Například společný výcvik ozbrojených sil členských států EU, rozvoj kybernetických kapacit, zvýšené výdaje na obranu a společné obranné zakázky členských států mohou z EU učinit silného bezpečnostního a obranného aktéra schopného autonomně chránit své zájmy a občany.
Nákladným a neefektivním vícenásobným strukturám je třeba se vyhnout prostřednictvím politiky zadávání veřejných zakázek koordinované na úrovni EU. Výbor Evropského parlamentu pro zahraniční věci (AFET) by měl mít silnější roli při formulování politiky a při reakci na krize (právo požadovat zprávy, osobně žádat informace od vysokého představitele), zatímco podvýbor pro bezpečnost a obranu (SEDE) by se měl změnit v plnohodnotný výbor Evropského parlamentu. To by mělo být doplněno společným přístupem k rozvojové spolupráci, podporou udržitelného růstu a demokratické integrace dalších zemí a regionů.
Evropa má navíc odpovědnost za podporu stability a udržitelné prosperity na celém světě, překonávání hranic a obranu univerzálních demokratických hodnot, zásad právního státu a lidských práv, volného obchodu a ochrany klimatu na globální úrovni. To bude zahrnovat účinnější využití hospodářské síly EU k obraně evropských zájmů a hodnot. Udržení mezinárodního řádu založeného na pravidlech a dosažení evropské suverenity bude možné pouze tehdy, pokud evropští partneři vyvinou obrovské společné úsilí.
Strategická autonomie
EU může v současné době dále prosazovat svou strategickou autonomii v situaci, kdy nedostatek energie a potravin, obavy o bezpečnost a ekonomické dopady války na Ukrajině zvyšují její význam. Přestože debata o strategické autonomii již dříve rozdělila členské státy, které tomuto pojmu přikládají odlišný význam, představuje ve své podstatě větší schopnost EU jednat v otázkách obrany a bezpečnosti nezávisle a s partnery podle vlastního výběru.
EU musí projevit nezbytnou politickou vůli k rozvoji svých obranných schopností. Pro to, aby se EU stala důvěryhodným aktérem, má zásadní význam provádění opatření uvedených ve strategickém kompasu. Stát se autonomní znamená snížit závislost, zejména pokud jde o vojenské vybavení a obranné stroje. Toho lze dosáhnout prostřednictvím společných zakázek – jak navrhuje Evropská komise ve svém sdělení „Analýza nedostatků v investicích do obrany a další postup“.
K dosažení těchto změn v často kontroverzní oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky potřebuje EU demokratickou podporu. Evropský parlament by měl přizvat členy zahraničních výborů a výborů pro obranu národních parlamentů, jakož i organizovanou občanskou společnost, aby sledovali pokrok, kterého EU dosáhla na cestě k evropské bezpečnosti a obraně.
Jednotná a soudržná Evropa
EU by měla formulovat společnou strategii, která zajistí soudržnost členských států ve vztahu k Rusku. EU musí jednat tak, aby zajistila, že ohrožené evropské země, jako je Ukrajina, mohou získat nezbytnou podporu, aby odolaly útoku a obnovily svou územní celistvost a nezávislost. Musí pevně stát za svými závazky vyplývajícími z evropských smluv a smluv o NATO.
EU by měla uvažovat o strukturované spolupráci s cílem zajistit obranu hranic mezi Ruskem a severskými zeměmi a Černým mořem, a to i v boji proti organizovanému zločinu. Pokud jde o sankce, jsou zapotřebí další ekonomické sankce, v případě potřeby koncipované pro dlouhodobou perspektivu.
Kromě toho by EU měla podporovat ruské demokratické skupiny v exilu a pokud možno na ruském území a EU by měla usilovat o úzké partnerství na Kavkaze a ve Střední Asii. Všechny tyto otázky musí být součástí strategických priorit, které by EU měla předložit na stole nové Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky II).
EU musí rovněž prosazovat věrohodnou perspektivu rozšíření, aby mohla strategicky čelit destruktivním vnějším vlivům v Evropě. Vítáme rozhodnutí udělit Ukrajině a Moldavsku status kandidátských zemí EU. Vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria by měla určovat perspektivu a průběh přistoupení, musí EU urychleně pokročit v přístupovém procesu se zeměmi západního Balkánu.
Na cestě k harmonizovaným evropským ozbrojeným silám
Plnohodnotná Evropská obranná unie, financovaná z víceletého finančního rámce, včetně evropských vlastních zdrojů, by měla mít integrované ozbrojené síly, na které by dohlížel Evropský parlament a Rada a které by byly schopny provádět mírové, humanitární a mírotvorné operace na celém světě. Kapacita rychlého nasazení v počtu 5000 vojáků, jak předpokládá strategický kompas, by posílila evropskou obrannou spolupráci a rozvoj schopností, aby byla EU silnější a v případě potřeby schopnější samostatně řešit krize.
PESCO by mělo integrovat vojenské kontingenty z členských států, aby se vytvořily soudržné vojenské síly EU s harmonizovanými sociálními rámcovými podmínkami. Nové vojenské struktury by měly podléhat účinné parlamentní kontrole ze strany Evropského parlamentu a parlamentního komisaře pro armádu.
Oblasti bezpečnosti a obrany musí mít sociální rozměr: další integrace v rámci kapacit rychlého nasazení nebo jiných obranných iniciativ by měla zavést stejné pracovní podmínky a sociální práva pro vojenský personál. Mělo by se usilovat o harmonizaci a standardizaci mezi ozbrojenými silami EU, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována lidským právům a základním svobodám civilního a vojenského personálu. Vzhledem k tomu, že rovnost a rozmanitost v ozbrojených silách vytváří toleranci, měly by být neprodleně zavedeny důrazné postupy pro zvyšování povědomí o diskriminaci. V souladu s mezinárodními úmluvami, jako je agenda pro ženy, mír a bezpečnost (Women, Peace and Security – WPS), je rovněž prvořadé zohledňovat rovnost žen a mužů.
Je třeba zavést spravedlivé odměňování personálu i sociální ochranu. Příslušníci ozbrojených sil by měli mít právo na sdružování bez omezení, aby bylo možné vytvořit sociální dialog a zajistit právo na kolektivní vyjednávání. Ozbrojené síly by měly být považovány za součást veřejného sektoru s přístupem k informacím o pracovních podmínkách. V obranném sektoru je rovněž třeba zavést postupy udržitelného rozvoje, aby se armáda přizpůsobila změně klimatu.
Boj proti hybridním hrozbám
Ruská hrozba pro evropskou bezpečnost je více než jen vojenskou hrozbou. Vyplývá z často nadřazeného strategického komunikačního úsilí ve třetích zemích, dezinformačních kampaní, kybernetických útoků a obecné prezentace geopolitického světonázoru, který je v rozporu s hodnotami, na nichž je založena Evropská unie.
Výzvou pro EU je čelit této hrozbě tím, že bude demonstrovat a propagovat výhody liberálního mezinárodního řádu, jehož je EU klíčovým pilířem. To vyžaduje silnou politickou vůli, ale především to vyžaduje, aby EU byla účinným a strategickým komunikátorem. Strategický kompas poskytuje EU plán, jak reagovat na současné a nově vznikající hrozby, a to vytvořením hybridního souboru nástrojů a rámce pro sdílení zpravodajských informací mezi členskými státy. Ty musí prozkoumat všechny druhy aktivit hybridní války, načež se musí konfrontovat s případnými nepřátelskými kybernetickými mocnostmi a pokusit se s nimi komunikovat.
Klíčové jsou masivní investice do ofenzivních kybernetických schopností, stejně jako rozšíření působnosti Europolu o kontrarozvědku a zlepšení standardů osobní kybernetické hygieny ve vládním systému a u všech občanů. EU musí zvýšit budování kapacit a investice do výzkumu a technologií, jakož i úzkou spolupráci s dalšími mezinárodními partnery.
Digitální suverenita a dezinformace
EU musí čelit výzvám vyplývajícím z přesunu politické debaty do digitální oblasti. Podporujeme vytvoření struktury EU pro dohled nad digitální sférou, další transparentnost, pokud jde o používání algoritmů, a jasné vymezení odpovědnosti s cílem zajistit, aby digitální platformy dělaly vše, co je nezbytné pro předcházení dezinformacím.
V návaznosti na Akt o digitálních službách (DSA) podporujeme Komisi v jejím návrhu na posílení Kodexu chování pro boj proti dezinformacím. EU by měla zvýšit své analytické a monitorovací kapacity ruských dezinformačních kampaní a vyčlenit odpovídající finanční prostředky na konkrétní projekty zaměřené na boj proti ruským dezinformacím v rámci EU a v zemích Východního partnerství. Měla by podporovat a posilovat pluralitu médií, mediální gramotnost a přístup k faktickým informacím. EU musí nadále rozvíjet způsoby, jak budovat odolnost společnosti vůči dezinformacím a nepřátelským informačním aktivitám.
Digitální a technologické suverenity EU je třeba dosáhnout zajištěním účinné ochrany evropských infrastruktur před nepřátelskými útoky a zachováním kontroly nad evropskými daty. EU by měla přijmout opatření proti socioekonomickým rozdílům a zlepšit podmínky pro růst a podnikání. Tento proces musí začít vytvořením digitálního vnitřního trhu a rozvojem účinné a odolné celoevropské digitální infrastruktury.
Energetická a zdravotní bezpečnost
EU čelí ohrožení své autonomie i v jiných oblastech, než je obrana: energetika, potraviny, voda a zdraví. Pandemie Covid-19 i současná energetická krize odhalily potřebu integrovanější energetické a zdravotní politiky. Ruská invaze navíc ukázala, že přílišná závislost EU na ruských fosilních palivech je škodlivá a měla by být co nejrychleji zastavena.
REPowerEU je silná iniciativa, která usiluje o snížení energetické závislosti EU na Rusku tím, že do roku 2030 postupně ukončí dovoz fosilních paliv z této země. Podporujeme rychlé vytvoření evropské energetické a zdravotní unie, která EU rychle umožní diverzifikovat dodávky energie a zvýšit výrobu zelené energie v souladu s klimatickými cíli Unie. To znamená nové a sdílené pravomoci EU a nové nadnárodní pravomoci pro Evropskou komisi v rámci inovativní zásady subsidiarity.
Je zapotřebí institucionálních změn
Válka a nutnost urychleně uvalit sankce na Rusko ukázaly, že EU musí reagovat rychleji a účinněji. Jak bylo zdůrazněno během Konference o budoucnosti Evropy (CoFoE), jsou nutné změny v rozhodovacím postupu v případech nouze. Naléhavě potřebné reformy způsobu, jakým EU přijímá rozhodnutí, již nelze dále odkládat.
O všech opatřeních v oblasti zahraničních věcí a bezpečnosti a obrany by měly společně rozhodovat Evropský parlament a Rada na základě hlasování kvalifikovanou většinou (QMV), čímž by se účinně překonala pravomoc veta jednotlivých členských států. Změna smlouvy sice může EU přimět k ucelenějšímu společnému a rychlému rozhodování, neměla by však být považována za všelék. Samotná změna smlouvy problémy spojené s bezpečnostní a obrannou spoluprací EU nevyřeší. Změna smlouvy navíc vyžaduje jednomyslnost, kterou bude obtížné překonat.
V případě, že nedojde ke změně Smlouvy, umožňuje doložka passerelle použití QMV v některých případech společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Rovněž článek 31 Smlouvy o Evropské unii (SEU) poskytuje možnost konstruktivního zdržení se hlasování, zatímco článek 44 SEU zavádí mechanismus, který umožňuje, aby Rada pověřila skupinu členských států (minimálně dva) „provedením úkolu“ v případech, kdy si to přejí a jsou schopny jej provést. Tento mechanismus se zdá být vhodný zejména pro mise a operace společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), neboť umožňuje včasnější a rychlejší reakci na krize.
Další reformy by mohla vést Rada Evropy, která musí být posílena jako fórum pro utváření širší Evropy po vypuzení Ruska. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zůstává důležitým bezpečnostním partnerem, který je v souladu s hodnotami EU. Rozsah OBSE – 57 zúčastněných států v Evropě, Střední Asii a Severní Americe – poskytuje globální perspektivu a zkušenosti pro současné výzvy Evropy, zejména její role v oblasti prevence a řešení konfliktů, kontroly zbrojení a správy hranic.
EU by rovněž měla podporovat rozvoj plnohodnotného zahraničněpolitického aparátu s potřebnými zpravodajskými informacemi, včetně úzkého zapojení think-tanků, mediálních organizací a organizované občanské společnosti, a zároveň posílit diplomatickou službu, za kterou by byl odpovědný vysoký představitel.
EU by měla podporovat posílenou a strukturovanou spolupráci mezi národními ministerstvy zahraničí a Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ). Evropské politické společenství navržené francouzskou vládou může být formátem pro posílení dialogu a spolupráce mezi EU a NATO v Evropě a mělo by sloužit ustanovením Smluv EU a Statutu Rady Evropy.
Posílení transatlantických vztahů
Vzhledem k tomu, že válka změnila priority v regionu a zvýšila potřebu EU být vlastním poskytovatelem bezpečnosti, je třeba znovu definovat transatlantické vztahy. Existuje rozšířené nepochopení transatlantických vztahů jako kompromisu mezi silnější a suverénní EU na jedné straně a silnými transatlantickými vazbami na straně druhé. Ve skutečnosti se USA – a transatlantické vztahy vůbec – opírají o silnou EU. Posilování evropské strategické autonomie a schopností EU v oblasti bezpečnosti a obrany je nevyhnutelným prvkem prohlubování a posilování transatlantických vztahů. Nejpřínosnější obrannou spoluprací mezi EU a jejími transatlantickými partnery je, když mají členské státy modernizované vojenské kapacity připravené k nasazení. Kromě toho je třeba, aby EU byla vnímána jako evropský pilíř NATO, které pro své členy zůstává základem kolektivní obrany. EU a USA by měly být společně oporou demokracie, míru a bezpečnosti na celém světě, právního státu a lidských práv pro všechny. Podobu, kterou by transatlantické vztahy měly mít, podrobně popisujeme v našem politickém stanovisku „Vztahy mezi EU a USA“.
Vztahy mezi EU a Čínou
EU musí vypracovat ucelenou strategii zaměřenou na konstruktivní a na pravidlech založenou spolupráci a koexistenci s Čínou, která je pro EU „partnerem pro spolupráci a jednání, hospodářským konkurentem a systémovým soupeřem“. Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině musí dialog s Čínou zůstat otevřený. EU však musí dále podporovat zamezení čínského vměšování do Evropy a prosazovat kritický přístup k čínským investicím v životně důležitých odvětvích. EU musí usilovat o snížení své závislosti na Číně a o diverzifikaci svého dovozu, a to v situaci, kdy se přílišná závislost na autokraciích ukázala jako nesmírně škodlivá. V našem politickém stanovisku „Vztahy mezi EU a Čínou“ se tomuto tématu věnujeme hlouběji.
Pokud jde o vztahy mezi EU a Spojeným královstvím a EU a USA, viz naše politické pozice zde a zde.