Ukrajina – kam se vydá s novým presidentem?

Téma: Světová finanční a hospodářská krize: je to za námi??
Termín: 17. 12. 2009, 17.00 hod.
Místo: Český svaz vědeckotechnických společností na Novotného lávce 5, Praha 1, Klub Techniků, místnost č. 217
Pořadatel: Evropské hnutí v ČR a Fontes Rerum

V diskusi vystoupili:

• Oskar Krejčí  –  politolog, profesor, Praha;

• František Masopust – Výkonný ředitel Komory SNS;

• Milan Syrůček –   novinář Praha;

   
Dne 4. března 2010 se uskutečnil seminář, který zorganizovalo družstvo FONTES RERUM společně s Evropským hnutím v České republice. Diskutovalo se tentokrát na téma Ukrajina – kam se vydá s novým presidentem? Podtitul pro nasměrování diskuse zněl: Bude dál lavírovat mezi Ruskem a Bruselem? Bude mluvit rusky? Co oligarchové, chtějí užší spolupráci s Moskvou? Kam se ztratil ethos „Oranžové revoluce“? Bude zdrojem nestability  a nebo novým konkurentem zemí z EU10?).
Svůj názor v úvodu presentovali: Peter Fellegi (ekonom a investiční bankéř), Oskar Krejčí (politolog a profesor), František Masopust (výkonný ředitel Komory SNS) a Milan Syrůček (novinář a spisovatel, člen Svazu spisovatelů). Diskusi řídil Jan Mládek.

Panelisté a následně diskutující se dotkli hlavních skutečností, které charakterizují současnou situaci na Ukrajině. Je to zejména politická situace po únorových volbách. Situaci v zemi charakterizuje geografické rozdělení země na západní a východní území, které pramení zejména z historického vývoje. Na východě panovalo samoděržaví, vyjadřující moskevskou převahu včetně promoskevského správního systému, hovoří se zde rusky. Západní část Ukrajiny byla 300 let pod dominantou rakousko-uherské monarchie a polského panství a tomu odpovídal i správní systém řízení tohoto území, hovoří se zde ukrajinsky. Diskutovalo se o Moskvou prováděné důsledné rusifikaci  Ukrajiny v době 20.-tých let a poté v období 2. světové války.  Zvláštní historický vývoj postihl Krym, který byl při oslavách 300 let znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem v únoru 1954 předán z pravomoci Ruské federace Ukrajinské republice. Specifikem země je téměř neexistence střední třídy. Dle Ukrajinců čítá tato třída cca 10% obyvatelstva (ve srovnání s Evropou, kde tvoří většinou cca 40 – 60%). Počet obyvatelstva klesá a prohlubuje se stále značný rozdíl mezi úrovní měst a venkova. Přes všechny tyto problémy je země považována celkově za velice perspektivní a to zejména z hlediska svých surovinových zdrojů včetně zásob ropy a zemního plynu a vynikající úrovně zemědělské půdy.

Současná ekonomická situace je charakterizována faktem, že za sovětské éry bylo 40% sovětského vojenského průmyslu přesunuto do východní části Ukrajiny. Stav průmyslu je takový, že vyžaduje značnou rekonstrukci a modernizaci, zavedení nových technologií a je třeba i získávat moderní a schopné manažery, kteří by racionálně a efektivně řídili chod průmyslových podniků. Západní část je zaostalejší a svým charakterem agrární.  Diskutující se shodli, že jeden z významných problémů země je současný systém vlastnictví půdy. Platí, že půda je státní  a pronajímá se na dobu 49 let a to se týká celého zemědělského sektoru, kde v současné době pracuje cca 40% obyvatelstva. Tyto poměry nevedou k úzkému vztahu k půdě a podporuje to spekulativní záměry.

Jedním ze stěžejních problémů země je existence stínové ekonomiky. Diskutující poukazovali na běžnou praxi dvojího vedení účetnictví ve firmách  pro berní úřady a pro své vlastní potřeby. Stát má velice malé příjmy, nemá z čeho platit mandatorní a další výdaje.  Neexistuje povinný systém zdravotního pojištění, úroveň zdravotní péče klesá. Proto funguje stínová ekonomika a korupce. Pro současnost je charakteristický obrovský deficit státního rozpočtu a veřejného dluhu.

V souvislosti se změnou vlády diskutující hovořili o potřebě reforem v zemi. Poukazovali na potřebu reformovat státní správu, soudnictví, ekonomiku, sociální a zdravotní systém. Je třeba provést reformu ústavy – neexistuje například shoda, zda země je presidentskou nebo parlamentní republikou. Důležitá bude i určitá změna myšlení lidí – Ukrajinci se většinou odvolávají na jejich jinou mentalitu a tím svou odlišností od evropských charakteristik. Je třeba definovat národní zájem, na kterém by se shodly všechny vrstvy obyvatelstva, stanovit budoucí priority země, ke kterým by mělo patřit především usilování o stabilitu země a o určitý perspektivní vývoj.

Neexistuje názor na koncipování reformních kroků a na rozsah co a v jakých časových etapách bude reformováno. Přitom neexistuje v zemi klasické politické spektrum levice a pravice, tedy běžné rozdělení země ve smyslu západní demokracie. Tento fakt diskutující komentovali tím, že samotné vyhlášení nezávislosti nebylo doprovázeno společenskými a demografickými přeměnami. Při spekulacích o budoucím tíhnutí země buď k Rusku nebo k euroatlantickému společenství poukázali řečníci na nezájem drtivé většiny Ukrajinců o problémy zahraniční politiky jejich země. Rozhodující zřejmě bude budoucí směr zaměření  správy země a to bylo diskutujícími i označeno za jeden z hlavních příčin nastalého rozporu mezi Janukovyčem a Tymošenkovou o orientaci země.